Nikdy nejsem sama
Nikdy nejsem sama.Vždycky je tu se mnou.Nikdy neodchází, ale stále se navrací.Je malá a přitom tak velká.Stačí ji jenom uchopit.Zezačátku to stačí.po pár minutách ale chceš víc.Vyhrneš si rukáv a prohlížíš si svou již tolikrát zjizvenou ruku.Prsty si stále hraješ s žiletkou ale ted ji začínách držet pevně.Stále si s ní hraješ.Prohlížíš si ji ze všech stran.Přemýšlíš, kam si uděláš další ránu.Další jizvu,která ti i po letech bude připomínat ten smutek.Smutek, který tě všude obklopuje.Ucítíš jemné štípnutí, pak už se jen díváš se začíná objevovat krev.Stéká ti z rány.Schválně si tu ránu zvětšuješ.Vyžíváš se v tom.Je ti krásně.Chceš jen cítit tu bolest.Tu nádhernou bolest, která tě uklidní.Všichni tě opustí, ale jen žiletka tu je stále s tebou schopná ti ulevit od bolesti.Ulevit od tvých citů.Pd toho, co tě trápí.Od lásky, zklamání, neůspěchů, bolesti...
Od všeho špatného.Všeho, co se ti nelíbí.Nemusíš tady žít, pokud nechceš.Stačí jen chtít...