Bouřka
Obloha se zatáhla do černa a začaly kapat studené kapky podzimního deště. Listí spadávalo ze stromů. Vítr si s ním pohrával a vytvářel víry. Byl smutný den...
Mladá dívka utíkala v dešti po louce u blízkého lesíka. V lese se nacházel hřbitov. Otevřela bránu a vkročila dovnitř. Něco jí lákalo jít až úplně dozadu, kde byla nějvětší tma.
Nakonci dlouhé řady hrobů byl vykopán jeden čerstvý. Byl ještě prázdný.
Mladá slečna byla zklamaná světem, svým životem i svými nejbližšími. Byla po dlouhém běhu vyčerpaná. Chtěla se vrtátit domů, ale neměla už sílu. Cesta byla dlouhá a nebylo jí dobře. Motala se jí hlava, cítila že jí začíná ovládat nezvladatelný třas, který se střídal s teplotou. Ulehla do trávy pod prastarou lípu. Bála se. Hromy se ozývaly a nebe protínalo několik blesků. Přitáhla si nohy pod bradu a pevně je objala. Proč tu s ní nemůže být její láska Petr? Tolik ho milovala. Bohužel před několika měsíci zemřel při nehodě. dívka mu chtěla být co nejblíže. Zavřela oči a vzpomínala. Vybavila se jí jeho krásná mužná tvář, veselý úsměv, který ji okouzloval každé ráno po probuzení.
Chtěla být s ním. Na nic jiného teď nemyslela. Už nechtěla žít, ale neměla sílu odejít...
Bouřka stále nabývala na síle. Silný blesk zasáhl strom, pod kterým seděla tato dívka. Ulomila se silná větev a zakryla její mladé tělo, ze kterého začala pomalu utíkat její duše....
